Knížka Jana Horáka mapuje cestu od Flaminga k Plameňákům

Marie Rottrová, Petr Němec, Hana Zagorová, Věra Špinarová, Pavel Novák, Jaromír Löffler, Jaromír Wykrent – to jsou jména zpěváků kapely Flamingo, kterou založil Richard Kovalčík. Mimochodem velká životní láska Marie Rottrové, která skončila jeho předčasným odchodem do muzikantského nebe ve věku nedožitých sedmatřiceti let. Cestu této kapely mapuje kniha Jana Horáka s názvem Od Flaminga k Plameňákům.

Zpočátku hlavně instrumentální skupina Flamingo začínala původně jako hardbopová kapela a navázala na jazzové combo Ivo Pavlíka. Jeho odchovancem byl právě Richard Kovalčík. V začátcích hrála kapela Flamingo převážně v Domě kultury NHKG v Ostravě. Zpěvák a kytarista Petr Němec přišel z amatérské skupiny Komáři a záhy stal předním vokalistou Flaminga, které pravidelně nahrávalo a účinkovalo také jako součást Ostravského rozhlasového orchestru.

Zakrátko nastoupili další zpěváci - Jaromír Löffler, Věra Špinarová a Hana Zagorová. S nimi Flamingo rozšířilo svůj stylový záběr o blues, soul a v případě Hany Zagorové o osobité pojetí písniček šansonového charakteru. Postupně se Flamingo přeorientovalo převážně na soul, čemuž napomohla spolupráce s Marií Rottrovou, sólistkou ostravské skupiny Majestic.

V roce 1968 se Flamingo poprvé představilo i na 2. československém beatovém festivalu v pražské Lucerně. Od února roku 1969 se vůdčí zpěvačkou Flaminga stala Marie Rottrová. V roce 1971 se pak vedle Marie a Petra Němce stal neodmyslitelnou součástí této kapely písničkář, skladatel a textař Jaroslav Wykrent. V důsledku normalizace se Flamingo v roce 1973 muselo přejmenovat na Plameňáky. Po předčasné smrti Richarda Kovalčíka v roce 1975 zaujal místo trumpetisty Luděk Emanovský (někdejší hráč Janáčkovy filharmonie), kapelníkem se stal baskytarista Jiří Urbánek a po něm klávesista Vladimír Figar.

Jaroslav Wykrent, autor Mariiny písně Lásko, v několika rozhovorech uvedl, že tuto píseň zpívala Marie úplně jinak za Kovalčíkova života, a úplně jinak potom. Na rozloučenou se svou osudovou životní láskou natočila Marie krásnou francouzskou písničku s českým textem Jiřiny Fikejzové To mám tak ráda. Byla o Richardově odchodu a zamilovala se do ní nejen sama interpretka, ale i její posluchači. Byla pro ní terapií a ráda ji zpívá dodnes. S Plameňáky pod jeho vedením pak spolupracovala česká Lady Soul až do druhé poloviny 80. let a pravidelně s nimi účinkovala v sérii televizních programů Divadélko pod věží, které patřilo k tomu nejlepšímu, co se tehdy objevovalo na obrazovkách Československé televize.

Kniha bohatá na vzpomínky, dokumenty a mnohé dosud nezveřejněné fotografie vyjde v říjnu a nebude k dostání v běžné distribuci, ale jen na tomto odkazu.